Žijeme na venkově. Mnozí z nás bydlí po generacích na statcích nebo v domech, které postavili naši
rodiče nebo prarodiče, naši předci. Vybrali jsme si tento styl života a máme ho rádi.
Pečujeme o naši půdu a chováme zde svá zvířata, která jsou neodmyslitelnou součástí našich životů.
Děláme to s láskou v našich venkovských komunitách, kde se lidé navzájem znají, pomáhají si a
předávají si zkušenosti z generace na generaci. My nejsme nepřátelé přírody a její biodiverzity.
Naopak. My jsme její součástí.
Po staletí udržujeme a utváříme krajinu, kterou obyvatelé měst tolik oceňují a využívají ve svém
volném čase.
Přirozenou součástí našich životů a naší práce je divoká zvěř za humny našich vesnic. To přináší i
některé nepříjemnosti. Někdy divočáci rozryjí naše pastviny, liška si odnese kuře nebo srnky okusují
mladé stromky. S tím jsme se naučili žít.
Poslední dobou se musíme potýkat s mnohem větším problémem.
Po několika staletích se do naší krajiny vrací vlčí smečky. Díky naivní absolutní ochraně se vlk
přibližuje k našim domovům a útočí na naše zvířata. Počet útoků a obětí zákonitě narůstá s
množstvím vlků. Není to jen problém chovatelů ovcí a koz. Stále ve větší míře se týká také majitelů
skotu, koní, psů a ostatních domácích zvířat a oborových chovů zvěře.
Přítomnost vlků má zásadní dopad na pastevní chov zvířat. Podle zkušeností z ciziny se v některých
postižených lokalitách omezuje pastva. S veškerým dopadem na vzhled a údržbu krajiny. Část
chovatelů dokonce zrušila svůj chov. Ještě máme možnost zvrátit nepříznivý vývoj a zabránit utrpení
napadených zvířat a zarůstání pastvin v naší republice. Je za pět minut dvanáct.
Přes každodenní kontakt s přírodou nežijeme v divočině, ale v kulturní, zemědělské krajině.
Nechceme žít v divočině ani v budoucnosti. Po staletí se ustálil funkční ekosystém bez přítomnosti
vlků jako vrcholových predátorů. Byl to přirozený proces, který se osvědčil a utvářel tvář venkova
takřka po celé Evropě. Nebo si máme myslet, že naši předci byli hloupí, když vytlačili vlky do
okrajových oblastí? Teď nám někdo bude říkat, jak nám vlci chybí. Radí nám, jak máme hospodařit,
co máme a co nesmíme dělat, aby se vlci mohli nerušeně šířit po celém území republiky.
Nákladná ochranná opatření, která by měla chránit naše stáda, mají nechtěný dopad na způsob
hospodaření, na segmentaci krajiny a vzhled venkovských oblastí. Ne všude je vhodný společník stáda
pastevecký pes, který dokáže vlky odradit od útoku. Obyvatelé měst vyhledávají pro svou rekreaci a
odpočinek krásnou, idylickou přírodu, do které harmonicky zapadají pasoucí se zvířata. Ne
zadrátovanou krajinu elektrickou sítí, za kterou na ně štěká pastevecký pes.
Cílem těchto stránek je seznámit zainteresovanou i laickou veřejnost s našim pohledem na soužití
s vlky. Náš pohled se v mnohém rozchází s oficiálním přístupem. Budeme přinášet informace a
názory od našich chovatelů, zprávy a novinky z ciziny a z nadnárodních institucí, které se týkají vlčí
problematiky.