Tématem, které se hodně řešilo
v poslední době, bylo také zmírňování
ochrany vlků.
Nemyslím si, že by se z vlků měla stát
zvířata, která můžete okamžitě zastřelit.
Ale stávající stav už není udržitelný.
Zaprvé vlků na kilometr čtvereční už máme víc než Němci a zadruhé začínají
být agresivnější, což souvisí s tím,
jak si zvykají na lidská obydlí a hledají
potravu. Jsou oblasti, kde opakovaně
napadli zatím naštěstí jen dobytek.
Tomu se musíme postavit. Budeme revidovat
český akční plán, tedy Program
péče o vlka obecného, a čekáme
na rozhodnutí Evropského soudního
dvora, protože nemůžeme rozhodnout
proti EU. Nicméně států, které už
začínají tlačit, že to mají podobně jako
my, že i pro ně vlk začíná být problém,
přibývá.
Kdy lidé mohou zasáhnout?
Osobně si myslím, že když vám vlk přeskočí
plot – nemyslím malý elektrický,
který stojí okolo pole, ale ten pevný – a
vy ho tam vidíte, tak je nesmysl čekat
tři čtvrtě hodiny na myslivce. To vám
totálně zmasakruje dobytek. Takže
byste měl mít právo ho legálně drženou
zbraní zastřelit. Jste doma, máte
tam pejska, kočičku nebo nedejbože
dokonce vlastní dítě. Jste držitelem
zbrojního oprávnění, máte legálně nabytou
zbraň, máte právo ho zastřelit.
Ale když potkáte vlka na ulici, tak tam
ho prosím nestřílejte. Zavolejte myslivce,
ať ho zažene zpátky do lesa nebo
ho tam nějak dopraví.
Proti tomu se často objevují výtky,
že se budou vlci střílet v lesích a potom
se mrtví donesou na pozemky
sedláků, kteří řeknou, že to udělali
při ochraně stáda.
My přece nemůžeme vycházet z toho,
že by každý člověk v této zemi byl podvodník.
A kdybychom měli nastavovat
pravidla hry s tím, že od začátku obviňujeme
všechny kolem nás, že budou automaticky
podvádět, to by byl nesmysl.
Neříkám, že se nemůže stát pár ojedinělých
případů, ale musím dbát na to,
abych předešel újmě na dobytku, ale
hlavně, aby nedošlo k útokům na děti.
Vezměte si, že mnoho států takhle podceňovalo
výskyt medvědů. Dokud medvěd
v jednom případě nenapadl rodinu.
A najednou se všichni ptali – jak to, že se
s tím dlouhou dobu nic nedělá? Jak dlouho
musíme čekat, než společnost zareaguje?
Jako projektový manažer si myslím,
že máme problém identifikovat a
snažit se ho řešit, než k němu skutečně
dojde. Mám někdy pocit, že politiky se
nesou v duchu, že člověk není součástí
přírody. Že se vždy říká: tady je člověk a
tady je zbytek. Ne, člověk je součástí přírody.
A my musíme pravidla nastavit
udržitelně pro všechny součásti.
ptal se
Jan Drahorád
redaktor MF DNES