Instituce národního parku plní v poslední době přední strany tisku zejména ve spojitosti s Luční boudou, kde ochránci přírody pošlapávají vlastnická práva i zvyky místních, kteří v Krkonoších žijí po generace. Poslance ale v dohlednu a v samém závěru volebního období čeká finální projednávání novely zákona o ochraně přírody a krajiny, jejíž součástí má být zřízení nového národního parku Křivoklátsko. S jeho ustanovením nesouhlasí odborníci ani většina místních samospráv. Komunálním politikům nejenže nestačí stomilionová úlitba ze strany státu. Stejně jako jejich voliče je totiž štve nařízení takzvaně shora, z Prahy.
V současné době lesy Křivoklátska přispívají do státního rozpočtu mnohamilionovými částkami i přesto, že se jedná o chráněnou krajinnou oblast. A i přesto (nebo možná právě proto), že se v oblasti lesnicky hospodaří, vytvořili místní lesníci svým šetrným hospodařením v průběhu staletí krajinu plnou chráněných živočichů a rostlin.
A proto má být nyní jejich práce po zásluze potrestána a možná i doslova zmařena, když správu nad tímto územím by měli převzít úředníci a ekologičtí aktivisté, aby tuto cennou část přírody „zachránili“ a monitorovali pro další generace. Záchrana přírody pro návštěvy dětí z paneláků může mít ale mnoho podob.
Jak známo, v nedávné době se i do české přírody začali vracet vlci. Co už ale možná každý neví, je to, jak péče o vlky a monitoring jejich výskytu vypadá.
Chyť vlka do želez
Prvním zaznamenaným výskytem vlka v Krkonošském národním parku byla vlčice, která poté, co zakousla několik domácích zvířat a psa u chaty Velveta, do této chaty vešla a přivolaným veterinářem byla uvnitř uspána. Později se zjistilo, že měla protilátky proti vzteklině, pravděpodobně z přeočkování. Fascinující!
Následně se rozjelo několik projektů placených z Evropské unie a ministerstva životního prostředí na ochranu a monitoring vlků s dotacemi v řádech desítek milionů korun. Většinu jich zastřešuje ekologický aktivista z Hnutí DUHA Miroslav Kutal, aktuálně pod hlavičkou Mendelovy univerzity.
Nyní tak pravidelně dochází k odchytu vlků za účelem jejich monitorování. K odchytu jsou na základě úřední výjimky používány jinak tzv. zakázané způsoby lovu, a to konkrétně nášlapné pasti na bázi smyčky a želez. Navzdory tomu, že výjimku povolující tyto způsoby lovu podle zákona o myslivosti udělit nelze. Tyto odchyty organizuje a zajišťuje pro KRNAP pan Kutal na základě speciálního povolení.
O jinak zakázaný způsob lovu se jedná z toho důvodu, že zvíře chycené do nášlapné pasti trpí. Zároveň je zřejmé, že se do ní běžně chytí i jiná zvěř než ta, pro kterou je určena. Nejednomu z obyvatel okolí národního parku skončil v železech jeden z členů rodiny – totiž pes.
Teoreticky má odchyt vlka vypadat takto: na vytipovaných stanovištích se umístí nášlapné pasti, poblíž nich potom návnada s pachem hárající feny. Dále by v místě mělo být funkční monitorovací zařízení, například fotopast, která by měla správce pasti informovat o případném lapení vlka. V praxi však v pastech nejvíce končí právě domácí psi.
Odmávnout na sílu vznik národního parku dá méně práce než nezvyšovat daně či pokosit byrokracii.
Když se vítězoslavně stane, že v oku uvízne vlk, nezřídka se z pasti doslova urve a s poraněnou nohou zaškrcenou ocelovým lankem uteče.
Takové zaškrcení nohy je pro zvíře velmi bolestivé, stresující a trýznivé. Ve většině případů začne v noze odumírat tkáň, přidá se infekce a zvíře se snaží poškozenou nohu odstranit tím, že si ji ukouše. Situace zpravidla vede k pomalému a trýznivému úmrtí zvířete, v lepším případě k trvalé ztrátě postižené končetiny.
Tolik tedy k té „ochraně“. Sama Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, která patří pod ministerstvo životního prostředí a která takový odchyt povoluje, následně pokrytecky podává trestní oznámení na neznámého pachatele s tím, že si musí být vědoma, kdy a kde k těmto situacím dochází a že jsou prováděny pod její záštitou. Třeba případ vlčice, která byla nalezena uhynulá s šesti nenarozenými vlčaty v děloze a kusem své vlastní tlapy i s jehličím v žaludku.
Budiž Křivoklátsko!
Vlky tak stíhá obdobný osud jako například slavíka modráčka, který v důsledku horlivého monitoringu hnízd a zaznamenávání a vážení vajec se ve své lokalitě dostal na samou hranici přežití. Stejně tak motýl hnědásek osikový, kterému ochrana přírody v rámci dotovaného monitoringu psala čísla „na záda“ a v průběhu let prováděla různé pokusy s jeho přirozenými stanovišti, čímž byl vytlačen do jediné lokality obhospodařované soukromým vlastníkem, který se proti těmto pokusům vzepřel – a tím alespoň částečně populaci tohoto krásného motýla zachránil před „vychráněním“ ze strany takzvaných ochránců přírody.
Bohužel Křivoklátsku hrozí nyní v důsledku snah ministra Hladíka podobný osud. Je pravda, že koaliční vláda má Křivoklátsko v programovém prohlášení a sliby se mají plnit. Odmávnout na sílu vznik národního parku dá menší práci než nezvyšovat daně, optimalizovat národní rozpočet nebo pokosit byrokracii. Na to se ale nejspíš již zapomnělo.
Autorem zamyšlení je František Strnad, redaktor MF DNES. Zveřejněno 14.6.2025 v MF DNES, strana 8